Domov

D O B R É   V Ě D Ě T

Jsou příběhy, které se musí stát, i když zpočátku nedávají žádný smysl. Jsou cesty, které nás vedou někam, kam bychom nikdy nešli, kdybychom se soustředili jenom na to, co nám dává logiku. Srdce není jenom sval a rozum není vždy správně.

Když jsem se před nějakou dobou rozváděla, museli jsme prodat dům a já najít něco pro sebe a své tři děti. Hledala jsem intenzivně a měla jasný záměr. Dokonce jsem si vytvořila nástěnku a vizualizovala jsem si dům svých snů. Na všech fotkách byly velká okna do vzrostlé zahrady a soukromí, bez výhledu na sousední domy. Chtěla jsem být blízko lesa a nechtěla jsem už patrový dům a schody. Sice jsem věděla, co přesně chci, ale cesta k tomu vypadala naprosto nereálně.

Můj bývalý muž mi nedávno přiznal, že když se mnou občas jezdil po nemovitostech a poslouchal mě, co hledám, myslel si, že jsem úplný blázen. Finanční poradkyně, která mi měla pomáhat s tím, abych získala hypotéku, mi taky řekla, že pokud se nám to povede, bude to zázrak. Ale pro mě neexistovala jiná možnost než ta, že budeme s klukama bydlet v domě svých snů.

N E J T Ě Ž Š Í   R O K

Dům snů jsem našla

Byl to intenzivní a nejtěžší rok mého života. Rok Covidu, rok bez práce, bez jistoty z toho, co bude. A bylo jasné, že už nic nebude tak, jako doteď. Zbavila jsem se skoro všeho: domu, nábytku, kousků, které jsem si stěhovala léta před tím z domova do domova. Najednou jsem věděla, že lpět na věcech je ta největší brzda, která nám brání v tom, jít svobodně dál. Po prodeji našeho starého, obrovského domu, jsme chvíli bydleli v malé garsonce. Kluci měli online výuku, jeden seděl na posteli, druhý ležel na zemi v koupelně, kde jsem seděla na záchodě, když ho paní učitelka zkoušela násobilku. Fascinující bylo, že mi to nevadilo. Že jsem věděla, že to zvládneme.

Z V L Á D N E M E   T O

Dům snů jsme našla. Hned jak jsem do něj vstoupila, věděla jsem, že je to on. V parametrech vyhledávání nebyl, protože jsem hledala domy od čtyř místností výš. Tento měl tři místnosti, ale možnost přístavby a zvětšení. Tahle cesta by mě nikdy nenapadla, už jen proto, že to vypadá šíleně komplikovaně. A taky že je :) Ale o tom to je. To, co za to stojí, k tomu nevede jednoduchá cesta bez rizika, bez odvahy a vnitřní síly.

Mám dům snů. S velkými okny, s výhledem do vzrostlé, divoké zahrady, bez schodů do patra a s absolutním soukromím. Musela jsem ho dát do pořádku a přistavuji z garáže ložnici s koupelnou. Ale pokaždé, když ráno vstanu a všichni ještě spí, otevřu velké okno, posadím se přímo do světla vycházejícího slunce, poslouchám intenzivní debatu šesti druhů ptáků a v srdci cítím vděk a záblesk štěstí. Za vše, co se muselo stát, i když to bolelo, abych byla tam, kde jsem dnes.

— Vlastina Svátková

newsletter

Přidejte se k odběru, včas vám přijde oznámení o novém článku.