Cesta do Champagne
Srpen 18, 2021
Z A Ž Í T S E N
Jednou jsme takhle seděli s přáteli u večeře a povídali si o svých snech. O zážitcích, které bychom chtěli zažít, o místech, které bychom chtěli navštívit. Ale není s kým, nebo kdy, nebo je to prostě tak moc komplikovaný sen, že zůstává jenom v seznamu tajných přání.
Kamarád Miloš tehdy řekl jednu zajímavou myšlenku: „Zbývá mi 8000 dní života.“ Chvíli jsme na něj civěli a nechápali co chce říct. Ale Miloš pracuje s čísly a dokáže si spočítat, že čas rychle běží a nikdy nevíme, kdy náš život skončí. A tak vznikla – nejenom po lahvince vína – naše malá skupina s názvem „Carpe diem“.
Carpe diem je latinské rčení, které poprvé použil římský básník Horatius a tu krásnou báseň si sem musím s dovolením odložit:
Leuconoe neptej se, je zakázáno vědět,
aký konec přichystá Bůh mně či tobě.
Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou.
Lepší je prostě smířit se s tím, co ti život přichystá.
Ať prožiješ ještě několik zim nebo ti Jupiter daruje tu poslední,
která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře.
Buď prozíravý, napij se vína. Přivolej vzdálenou naději do přítomnosti.
Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč.
Využij dne a důvěřuj v budoucnost, jak nejméně můžeš.
E X I S T U J E
Cesta do Champagne
Po měsíčním detoxu se naše skupina vybrala do Francie. Jen na tři dny, stihnout alespoň kousek z toho, co lze. Bez předchozí domluvy se do vinařství nedostanete a tak nám cestu pomohla zorganizovat Tereza alias Madame Cognac & Champagne, která organizuje champagne eventy na míru a osobně se zná s mnoha majiteli vinařství v této oblasti. Taky nám moc pomohli z J&T Concierge. Doteď jsem vůbec netušila, že taková služba existuje a zoufale googlila, kam se jít v cizí zemi najíst nebo ubytovat. Letěli jsme do Paříže a já po tak dlouhé době, kdy jsem nikde nebyla, byla jako Alenka v říši divů. Při odbavení mi vzali moji oblíbenou kosmetiku na odličování, protože jsem samozřejmě tahala 250 ml lahvičky, pak jsem si rychle kupovala kufr do letadla, protože jsem měla jen těžkou látkovou tašku, ale hlavně, že jsem měla na hlavě krásný klobouk, na který jsem si při návratu sedla a zdeformovala ho. Občas toužím být tou distingovanou, elegantní dámou, ale zatím se mi to moc nedaří.
P O M A L É T E M P O
Hned první večer jsme byli ubytováni v nádherném hotelu Les Crayeres, kde je i Michelinská restaurace s dvěmi hvězdami. Elegantní, romantický hotel v nádherné zahradě je přesně to, co si představím pod spojením „typicky franczouzské“. Stejně jako typické francouzské pomalé tempo, vás přinutí zastavit se a počkat, až si číšník po hodině vzpomene, že jste chtěli minerálku. Všem, co jsou vyhoření, zvyklí žít pořád ve stresu, jíst ve stoje a mít všechno hned, doporučuji terapii francouzskou gastronomií.
Číslo 11 mám vytetované na ruce, je to moje číslo, které mě všude provází, takže mě vůbec nepřekvapilo, že máme pokoj číslo 11. Co mě už ale opravdu rozesmálo, že celý pokoj byl ze vzoru látky podobné mým šatům, ve kterých jsem přijela.
Miluju synchronicitu! A miluju šampaňské! Nevýhodou je, že když jednou zjistíte, jak opravdu dobré šampaňské chutná, s díky odmítnete Bohemku, dokonce i komerční značky typu Moet. Protože ty nejlepší šampaňský vůbec nejsou komerční, ale jsou z malých, rodinných vinařství, kde pěstování vinné révy a výroba bublinek přechází z generace na generaci. Přesně takto vede svoji značku šampaňského Guy Mea krásná vinařka Sophie se svým mužem. A do toho mají tři malé děti!
Zážitkem byly i sklepy naplňené tisíci lahví v Champagne Lancelot a naprosto výborné je šampaňské Frerejean et Freres. Nečekejte žádné luxusní objekty ani domy. Jsou to skromní lidé, kteří vědí co dělají a proč. Možná i proto mi pak prohlídka sklepů u komerční značky Taittinger prišla vlastně nezajímavá. Ano, velkolepá, okázalá, grandiózní. Ale tak to bývá: nakonec klient platí za marketing a propagaci značky, kdežto značky, které méně „křičí“, nejsou tak vidět a soustředí se na obsah, jsou mnohem kvalitnější a lepší.
Tohle je zkušenost, kterou jsem si z oblasti Champagne odnesla já. Jediné co mě teď zajímá, jak do Prahy dostanu tyto moje oblíbené lahve šampaňského. Protože u nás se neprodávají. Taková škoda!
— Vlastina Svátková